Glandulae suprarenales - nadledvinky

Glandulae suprarenales (nadledvinky)

Poznání je jako Venuše, která se vynořuje z mořských vln. Nevystoupí z nich náhle, aby se nám zjevila ve své plné kráse, ale objevuje se postupně. V našem pojetí se tato Venuše pozvolna vynořuje již po několik staletí a ještě dlouhou dobu potrvá, než se našim zrakům odhalí celá. Přirovnání ke kráse Venuše, jde-li o poznání, není nadnesené. S každým novým
poznatkem, který získáme, se nám vybarvuje člověk i svět novými zářivými barvami. V tomto případě jsou nově se objevivší částí Venušina těla endokrinní žlázy, mezi které patří i glandulae suprarenales, neboli nadledvinky. Jistě bychom našli i žlázy atraktivnější, ale pro nás jsou nadledvinky velmi důležité.
Žlázy s vnitřním vylučováním, jak se endokrinním žlázám říká česky, objevil již Andreas Vesalius roku 1543. Tento anatom pojmenoval např. hypofýzu podle latinského slova, které bychom česky přeložili jako nosní sliznice (glandula pituitaria). Podle její pozice se domníval, že se jejím prostřednictvím zbavuje mozek špatných šťáv, které vypouští nosem jako hlen. Až vaše dítě bude mít nudli u nosu, buďte rádi, že neměl pravdu. Šlo by totiž o součást jeho mozku. První, kdo vyslovil domněnku, že endokrinní žlázy mohou mít velký vliv na celý organismus, byl skotský lékař Thomas Addison, který roku 1855 popsal nemoc nadledvinek, která dnes nese jeho jméno (Addisonova nemoc).
 Mimo jiné údajně trpí touto chorobou i americký prezident Bill Clinton. Teprve postupně badatelé poznávali další endokrinní žlázy. Například Claude Bernard v 19. století rozpoznal onemocnění štítné žlázy a byl schopen kriticky poznamenat, že tělo nemůže být řízeno jen nervovým systémem, ale musí mít ještě nějaký další systém řízení a integrace. K tomu ale bylo potřeba, aby se rozvinul nový obor, analytická biochemie. Pojďme však k nadledvinkám. Nadledvinky jsou útvary uložené na horním pólu ledvin. To je také důvod, proč nebyly dlouho rozpoznány.
Ostatně existují i další žlázy s vnitřní sekrecí, které jsou umístěny tam, kde bychom je nehledali a kde nemají s původním orgánem nic společného. Například příštítná tělíska jsou ve štítné žláze, ale do štítné žlázy nepatří; některá zvířata, jako koza, je mají umístěna zcela mimo. Langerhansovy ostrůvky se nacházejí ve slinivce břišní, ale nepatří tam; transplantovat se mohou úplně jinam, do kteréhokoli jiného orgánu. Nadledvinky byly zprvu označovány jako nadledvinkové kapsičky, protože než došlo tělo pitvaného zločince na pitevní stůl, dřeň nadledvinek se rozložila a zbyl po ní jenom obal.
Nadledvinky se skládají ze dvou částí, z dřeně a kůry. Je zajímavé, že jsou to rozdílné orgány, které mají zcela odlišné funkce a spadají do jiných orgánových systémů. Dřeň nadledvin patří do autonomního nervového systému, zatímco kůra nadledvin je endokrinní orgán, který vylučuje zcela jiné látky než dřeň. Věnujme se nyní dřeni nadledvin, která produkuje hormon adrenalin a noradrenalin. Dřeň nadledvin (medulla suprarenalis) vylučuje adrenalin do krve jako reakci na strach nebo na úzkost. Je-li člověk ohrožen, zaútočí-li něco nebo někdo na něj, vykazují nadledvinky zvýšenou produkci adrenalinu. Výsledkem je, že se zrychlí puls, rozbuší srdce, zbledne kůže, zježí se vlasy.
Tyto fyzické jevy jsou zároveň provázeny psychickými pocity, které nazýváme stres. Průtok krve ve svalech se zvyšuje, kůže se odkrvuje, tep srdce se zrychluje, z jater se vylučuje glykogen, který dodává tělu energii. Taková „injekce“ je velmi důležitá pro zvýšení výkonnosti. Člověk, který trpí úzkostnými stavy, ví, že stačí pouhý pocit a veškeré jevy, které jsem popsal, se dostavují, aniž by na něj někdo útočil nebo aniž by byl ohrožen na životě. Emoce dokáže vyvolat stresové změny a tyto změny, pokud se opakují stále dokola, mají za následek změněnou funkci nejen autonomního nervového systému, ale i funkci jiných orgánů, např. může dojít k poruše metabolismu cukrů, k vysokému krevnímu tlaku apod.
Adrenalin má sympatomimetický účinek, to znamená, že aktivuje část autonomního nervového systému, kterou nazýváme sympatikus. Na orgány, které jsou sympatikem inervovány, působí dráždivě. Zrychlí se tepová frekvence, utlumí peristaltika střev, je vyvolána zvýšená sekrece slinných a slzných žláz, rozšíří se zornice, ochabne svalstvo dýchacích cest a rozšíří se průdušky, jsou drážděny svaly chlupů a vlasů (proto se říká, že se při stresu ježí po těle chlupy a vlasy), působí stimulačně na periferní nervy, zvyšuje se krevní tlak (což je způsobeno zúžením tepének na periferii). Adrenalin má význačný vliv na metabolismus, zejména na přeměnu cukrů a na mobilizaci glykogenových zásob a následné štěpení glykogenu na glukózu, která je vyplavována do krve.
Adrenalin tedy způsobuje zvýšenou hladinu cukru a je antagonistický k inzulinu, který hladinu krevního cukru snižuje.
 
Druhou látkou, která je vylučována dření nadledvin, je noradrenalin, který má vzhledem k adrenalinu opačné, komplementární účinky. Nelze však říci, že by adrenalin stimuloval a noradrenalin utlumoval, protože tyto hormony působí na každý orgán poněkud odlišně. Adrenalin rozšiřuje dýchací cesty, čehož se využívá např. u léků na astma, ale noradrenalin zužuje dýchací cesty, a hraje tedy důležitou úlohu při nemocech, u kterých dochází ke konstrikci dýchacích cest. Také na cévní systém vlivem alfa a beta receptorů působí adrenalin a noradrenalin se střídavými efekty.
Na srdci však noradrenalin způsobuje zpomalení tepu a arytmii. Pokud si nastudujete tyto i další účinky, poznáte, že prostřednictvím autonomního nervového systému, který mj. řídí produkci těchto hormonů, dochází k vyplavování adrenalinu a noradrenalinu nebo naopak k jejich nedostatku. Poruchy v produkci těchto látek, jež prostřednictvím nervového systému zasahují do celého organismu, způsobují mnoho zdravotních problémů, ať už jde o podráždění nervového systému a následnou nespavost nebo bušení srdce, zácpy apod., anebo také zvýšený krevní tlak či zúžení průdušek. Může také docházet k vyplavování cukru do krve, což má za následek zvýšené množství krevního cukru; to nutí organismus, aby inzulin zasahoval častěji, než je potřeba, a tím dochází k ovlivňování slinivky břišní. Tak může mít tento proces vliv na vznik nemoci zvané diabetes mellitus.
Zkrátka bychom těžko našli oblast, kam tyto hormony nezasahují, protože jejich úkolem je řídit, regulovat a ovlivňovat nervové systémy, které pak mají na starosti další stupeň regulace našeho organismu. Infekční ložiska v dřeni nadledvin nebo ve splanchnickém nervovém systému mají za následek dysregulaci v mnoha ohledech a detoxikace tady sehrává velmi důležitou úlohu. Tím však celá závažnost funkce nadledvinek není vyčerpána, protože kůra nadledvin produkuje další hormony, které obecně nazýváme steroidy. Výtažek z kůry nadledvin obsahuje přes 30 různých steroidů.
Zjednodušeně řečeno, nejvýznamnější ze steroidů, kortizol, je život zachraňující antistresový hormon, jehož vylučování je úzce spjato s nadřízeným řídicím orgánem, kterým je hypofýza. Ta produkuje řídicí hormon pro kůru nadledvin a pro vylučování steroidů. Druhý hormon, který je kůrou nadledvin vylučován, se nazývá aldosteron – je to hormon patřící mezi mineralokortikoidy, jejichž hlavní úkol je regulovat přítomnost solí v organismu. Aldosteron se tak významně podílí na regulaci vody v těle.
 Je zajímavé, že k rozvoji zájmu o steroidy přispěla válka. Americká špionáž přišla smyšlenkou, že němečtí letci dostávají hormon kůry nadledvin v injekcích, což brání důsledkům nemoci z přetížení a letci jsou tak schopni manévrovat letadly daleko odvážněji. Vědci USA se pustili do výzkumu a vyrobili velké množství tohoto hormonu, aby zjistili, že šlo o planý poplach: němečtí letci nic takového nedostávají a kortizon není schopen ovlivňovat problémy spojené s přetížením. Nadledvinky se při produkci kortizolu nespokojují jen s vlastní činností, ale využívají játra k tomu, aby se z kortizolu vyráběl kortizon, který je pak tím vlastním účinným hormonem. Vidíme, že nám nestačí detoxikovat jenom osu hypotalamus – hypofýza, regulující činnost kůry nadledvin, ale je třeba detoxikovat i samotnou kůru nadledvin a nakonec i játra, aby v nich docházelo k přeměně kortizolu na kortizon.
Účinek kortizonu je jednoznačně spjat se stresem, a tak nadledvinky musí být schopny tyto hormony v případě stresu produkovat. Kortizon má také protizánětlivé účinky a snižuje citlivost na bolest, a tudíž není důležitý jenom při ochraně organismu proti stresu, ale i léčebně: jeho protizánětlivý a protibolestivý efekt se využívá v revmatologii i při různých autoimunitních chorobách a jiných stavech, kde si medicína neví tak úplně rady.
A zase nás může napadnout, že problémy s tímto hormonem spojené jsou zároveň spojené také se stresem, a to je alfa a omega funkce nadledvin.
Při vyjmutí nadledvin u pokusného zvířete dochází za krátký čas k těžkým poruchám metabolismu a zvíře hyne. Není schopno odolat žádnému stresu ani například dalším operačním zásahům a jiné manipulaci. Hormony nadledvin jsou bezpodmínečně nutné k odolnosti člověka proti stresu.
Kromě steroidů produkuje kůra nadledvinek i mužský pohlavní hormon androsteron, který ovšem není tak silný jako androsteron produkovaný varlaty (nazývaný testosteron). Androsteron kůry nadledvin podporuje rozvoj sekundárních mužských pohlavních znaků, a tudíž je vylučován až od puberty dále. Je důležitý i u děvčat při výstavbě svalů, jako protiváha k ženským hormonům. Proto mohou některé dívky vykazovat mužské (androgenní) rysy, neboť jejich organismus prostřednictvím kůry nadledvin produkuje také mužský pohlavní hormon. U dívek v pubertě se může tvořit i vyšší množství androsteronu, než potřebují, a začínají tak růst chloupky, vousy a jiné nežádoucí mužské znaky.
K detoxikaci nadledvin jako celku je určen nový preparát Supraren, ale ten, kdo pozorně četl tento článek, si již uvědomil, že k dobré činnosti nadledvin je nutné změnit emocionální svět člověka tak, aby neprožíval stresy tam, kde nejsou.
Je také potřeba detoxikovat řídicí orgány, kterými jsou pro nadledvinky především hypotalamus a hypofýza, a také je třeba věnovat pozornost autonomnímu nervovému systému jako řídicímu orgánu dřeně nadledvin. Aby produkce kortizonu byla dobrá a mohla zabraňovat důsledkům stresu, je potřeba, aby i játra dokonale plnila svoji funkci.
 
Vidíme, že detoxikace nadledvinek je komplexní záležitost, které bychom měli věnovat mimořádnou pozornost, protože mnohé poruchy jak fyzického, tak psychického zdraví souvisí právě s narušenou funkcí nadledvinek, a souvisí tedy s chronickým stresem, kterým celá civilizovaná společnost trpí v míře opravdu obrovské.
 
MUDr. Josef Jonáš
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.