Stresory a reakce těla na stres

Běžné stresory
Biologické-jsou důsledkem vystavení bakteriím, virům, plísním či parazitům
Chemické-jejich příčinou je vystavení těla toxinům, pesticidům, herbicidům, fungicidům, insekcidům, těžkým kovům, domácím a průmyslovým chemikáliím, výparům, prachu, kouři, tabáku či syntetickým drogám.
Environmentální-vznikají v důsledku expozice těla extrémnímu horku či zimě, hluku, ultrafialovému záření, změnám barometrickému tlaku či nadmořských výšek, alergenům, xenoestrogenům (cizorodým látkám, jež imitují účinky estrogenů) elektromagnetickým vlivům (mikrovlnám, radiovým vlnám, vysokonapěťovému elektrickému vedení) či radioaktivnímu záření.
Nutriční- příčiny jsou alergie na potraviny, rafinované a mnohokrát zpracované, potraviny chudé na minerály (plodiny pěstované v nekvalitní půdě), nedostatečná výživa, alkohol, drogy, volné radikály (při konzumaci transtuků přirozené vedlejší produkty buněčného metabolismu).
Fyzické-způsobené vysokým krevním tlakem, namáhavou fyzickou činností či tělocvikem, chirurgickým zákrokem, zraněním, hladem, nedostatkem spánku, vážným onemocněním, infekcí, těhotenstvím či chronickou nadměrnou stimulací.
Psychologické- způsobené depresí, hněvem, strachem, úzkostí obavami, touhou, žalem, steskem, duševní nemocí, významnou psychickou změnou, duševním traumatem či zničujícím pocitem zodpovědnosti. Psychický stres je často doprovázen stresem fyzickým.
Duchovní-vyvolané pocitem ztráty smyslu života či onemocněním duše.
Stres vyvolává změny hladin hormonů a funkcí imunitního systému srdce a trávící soustavy. Důsledky působení dlouhodobého stresu na tělo lze předvídat. Fyziologické a psychické následky chronického i akutního stresu mohou přetrvávat i poté, co stresová situace pominula. Stres má dvě tváře: trocha stresu je prospěšná a nezbytná, zatímco přemíra stresu a stres chronický mohou škodit. Stres se nemusí nezbytně pojit s potížemi a nepříjemnými událostmi. Stresový stav může trvat i v době, kdy prožíváme pozitivní události. Jeho podstatou totiž je reakce těla na změny v okolním prostředí a změny v naší psýše. Pojem stres lze používat i v jeho negativním smyslu, jako „ utrpení“ či „ strádání“ apod. a lze ho použít i k popisu chronického stavu nerovnováhy při reakci na stresové události.
Stresor je jakýkoliv činitel či událost, jež ohrožuje normální tělesné funkce. Stresory ovšem nepředstavují jednotné události s identickým účinkem ne neuroendokrinní a imunitní funkce. Je těžké přesně odhadnout, jak ovlivní tu či onu tělesnou soustavu. Stresor může třeba vést k intenzivní aktivaci nervové soustavy, zatímco hormonální reakci osy HPA může ovlivnit jen nepatrně, nebo může zapůsobit na obojí- na hormonální aktivitu i na nervový systém. Dopad stresových událostí závisí i na dalších faktorech, např. na tělesném, osobnostním či genetickém typu jedince, na intenzitě, závažnosti, načasování a době trvání stresové situace. Všechny faktory, jež lze počítat mezi stresory, silně ovlivňují fyziologické i psychologické funkce.
  
Reakce těla na stres
Za regulaci stresových reakcí jsou zodpovědné tři základní tělesné systémy. Endokrinní soustava, centrální nervová soustava (konkrétně autonomní nervový systém, který ovládá nevědomé funkce) a imunitní systém. Endokrinní soustava žláz s vnitřní sekrecí, konkrétně osa – hypotalamus- hypofýza-nadledviny (osa HPA), patří k jednomu z hlavních, autoregulačních systému těla. Zdravý stav všech těchto systémů je důležitý pro naši vitalitu. Jakékoliv jejich narušení či nesoulad může vést ke zdravotním potížím a onemocněním.
Proces znovunastolení homeostaze po jejím narušení stresory se nazývá adaptivní reakce, neboť tělu umožňuje adaptovat se na vlivy stresorů.
Stres zvládají dva různé fyziologické systémy: osa hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA) a sympatoadrenální systém (SAS), který představuje jakési harmonizační rozhraní mezi sympatikem a nadledvinami. Pokud hypotalamus v mozku zaznamená cosi stresujícího, aktivuje se kaskáda hormonů, jímž se říká hormony stresové reakce. Tělesný stresový systém ( HPA a SAS) reaguje na vliv stresorů tím, že v těle vyvolává různé změny. Tyto změny nutí tělo, aby se přizpůsobilo a snažilo se obnovit narušenou rovnováhu. Vybudit adaptivní reakci na stres pomáhají tělu adaptogeny, zvyšují schopnost těla účinnějším způsobem zvládat stres. Modifikují tělesné reakce na stres a vylučování stresových hormonů. Když se tělo ocitne pod vlivem stresorů, využívá více energie. Tělesné energetické zásoby se vyčerpávají, neboť živiny se přeměňují v energii. Pokud tento proces trvá příliš dlouho, může vyvolat únavu a nejrůznější zdravotní potíže.
Jedním z důsledků normální látkové přeměny je tvorba volných radikálů. Pokud jejich koncentrace přesáhne určitou mez, tělo jejich účinek již nedokáže neutralizovat a může dojít k poškození buněk- zvláště jejich energetických elektráren, mitochondrií. Volné radikály se neutralizují prostřednictvím antioxidantů.
Popis stresové situace z fyziologického hlediska
Stres je v mozku vnímán limbickým systémem. Bezprostředně po stresové události neurony aktivují osu HPA a sympatoadrenální systém, který uvolní různé hormony, jež jsou filtrovány skrze osu HPA a putují do tkání a krevního řečiště. V hypotalamu stresory stimulují uvolňování kortikoliberinu, čili hormonu uvolňujícího kortikotropin (CRH). CRH poté putuje do hypofýzy, v níž spouští uvolňování adrenokortikotropního hormonu (ACTH). ACTH pak v kůře nadledvin spustí produkci a uvolňování hormonů zvaných glukokortikoidy (GCs), především kortizolu. I hypotalamus stimuluje- prostřednictvím sympatiku- nadledviny k vylučování katecholaminů, jako je adrenalin a noradrenalin, do krevního řečiště. Kombinace uvolňování adrenalinu a noradrenalinu vyvolává známou alarmovou reakci. Katecholaminy a GSs navozují pestrou směsici behaviorálních, biochemických a fyziologických změn, jež se souhrnně nazývají stresová reakce.
Neuroendokrinní soustava
Endokrinní a nervová soustava jsou vzájemně tak úzce provázané, že se jim souhrnně říká neuroendokrinní systém. Mezi nervovou a endokrinní soustavou vytváří hypotalamus a hypofýza složité rozhraní. Mozek může ovlivňovat aktivitu nervových buněk, jež signalizují adrenálnímu systému, že má vylučovat hormony, jež ovlivňují vylučování jiných hormonů. Neuroendokrinní soustava je složitá. Klíčovou roli ve stresové reakci těla má osa HPA, která hraje i ústřední roli ve funkci celé endokrinní soustavy. Limbický systém je souhrnný název pro mozkové struktury (zahrnující i hipokampus) a vzájemná propojení těchto struktur. Na neuroendokrinní systém mají významný vliv.
Endokrinní soustava
Endokrinní soustava sestává ze žláz s vnitřní sekrecí, jež uvolňují hormony přímo do krevního řečiště, aby cílovým buňkám předaly chemický signál. Mezi tato žlázy patří hypofýza, šišinka, hypotalamus, štítná žláza, příštítná tělíska, brzlík, nadledviny, ženské vaječníky, mužská varlata a Langerhansovy ostrůvky ve slinivce břišní. Hlavním neurálním střediskem v mozku je hypotalamus, známý též jako udržovatel vnitřní rovnováhy“ či „ hlavní centrála“. Hypotalamus vylučuje hormony, jež v jiných endokrinních žlázách vyvolávají slučování hormonů. Jeho hlavní funkcí je udržování homeostaze, tj. zachování rovnováhy tělesných systémů. Mezi funkce jež  udržuje v rovnováze patří krevní tlak, tělesná teplota, tekutiny a elektrolyty či tělesná váha. K signalizaci stresové reakce slouží hypotalamu dva hlavní výstupy: endokrinní signály pro hypofýzu a nadledviny, a neurální signály pro sympatikový nervový systém a dřeň nadledvin.
Hypotalamus může ovládat všechny endokrinní žlázy v těle a může měnit krevní tlak, tělesnou teplotu, látkovou přeměnu a hladinu adrenalinu. Pokud se hypotalamu něco jeví jako stresující, aktivuje hormony, jež se podílejí na stresové reakci.
Hypofýza čili podvěsek mozkový visí z hypotalamu na tenkém stvolu. Někdy se jí říká „ ovládací žláza“ neboť reguluje spoustu klíčových funkcí. Hypofýza reaguje na příkazy z hypotalamu tak, že vytváří a vylučuje hormony. Strukturně se hypofýza dělí na přední a zadní lalok, z nichž každý plní zvláštní funkce. Přední lalok reguluje činnost štítné žlázy, nadledvin a pohlavních žláz. Nadledviny se podílejí na stresové reakci produkcí hormonů a stimulací sympatikového nervového systému. V důsledku reakce na stimulaci sympatiku jsou z dřeně nadledvinek vylučovány hormony adrenalin a noradrenalin. Kortizol je vylučován z kůry nadledvin v důsledku stimulace osy HPA.
Autonomní nervový systém
Součástí nervové soustavy je i autonomní nervový systém, který je zodpovědný za ovládání mimovolních tělesných funkcí- stará se o tělesné funkce bez našeho vědomí a bez možnosti našeho zásahu. Prostřednictvím nervů reguluje činnost žláz, hladkého svalstva i srdečního svalu. Skládá se ze dvou protichůdných složek-sympatikového nervového systému a parasympatikového nervového systému. Obě tyto složky působí v dynamické rovnováze, aby byla v těle zachována homeostaze.
Sympatikový nervový systém je součástí automního nervového systému. Je aktivní během stresových situací a představuje ústřední regulační systém, který pomáhá udržovat tělesnou homeostázi. Zahrnuje nervové buňky, jež se podílejí na stresové reakci.
Parasympatikový nervový systém je zodpovědný za řadu konkrétních funkcí, včetně zpomalování srdeční činnosti, stimulace střev, stimulace slinných žláz a dalších reakcí, jež během stresující situace nejsou prvořadé. Zatímco sympatikový nervový systém zůstává během stresové situace aktivní, parasympatikový systém zachovává klid, doplňuje tělesnou energii a snaží se udržet tělesné funkce v rovnováze. Stav těla představuje za jakékoliv situace vyrovnávací proces mezi sympatikem a parasympatikem.
Sympatoadrenální systém
Rozhraní mezi hypotalamem, dření nadledvina sympatikem se nazývá sympatoadrenální systém (SAS). Tento systém produkuje alarmovou reakci na stresory. V důsledku této reakce se zvyšují hladiny adrenalinu a dalších tělesných chemických látek.
Jeden či více stresorů může vyvolat alarmovou reakci, která spustí širokou škálu fyzických reakcí. Zvýší se soustředění, koncentrace, činnost srdce, zrychlí se dýchání, průtok krve, stoupnou hladiny cukrů v krvi, zrychlí se spotřeba kyslíku i činnost nervové soustavy. Reakce rovněž vyvolá zpomalení činnosti trávící soustavy a do krevního řečiště se začne vylučovat adrenalin či noradrenalin, nebo obojí. Za velmi stresující situace dochází u mužů k zástavě produkce spermií a růstu vlasů, u žen se zastaví produkce pohlavních hormonů a začne se ukládat tuk.
 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.