Cholesterol mít či nemít

Tuky mají mezi lidmi skoro stejně špatnou pověst jako politikové nebo mezi zahrádkáři plž španělský či mezi ochránci přírody bolševník. Zkrátka slušný člověk se při vyslovení slova tuk pokřižuje, protože to znamená buď tuk uložený na těle v partiích, kde by být nemusel, anebo přímé spojení s nejčastější příčinou smrti, kardiovaskulárními chorobami. Nebylo tomu tak vždycky. V dobách ještě nedávných byl tuk v jídle symbolem bohatství a ještě za mého mládí považovali staří lidé za jediný symbol dobrého jídla pořádně omaštěný talíř, případně prorostlou krkovičku. S nástupem epidemie obezity a megaobezity a s objevem léků na snižování cholesterolu se začalo o tucích mluvit ve všech sociálních vrstvách i věkových kategoriích. Tuky jsou však různého původu a nemůžeme je házet všechny do jednoho pytle. Především organismus tuky potřebuje, protože představují důležitý zdroj energie. V případě potřeby se dokážou rozkládat na cukry, bez kterých život nemůže existovat. Příroda stále jako by tušila, že může nastat hlad a v tom případě by se tuky hodily. Kdyby se nerozkládaly v době nedostatku tuky, rozkládaly by se bílkoviny ve svalech a to by bylo pro lidský organismus zkázonosné.

Tuky jsou také výchozí látkou pro syntézu některých hormonů, jsou významnou složkou buněčných membrán a chrání tepelný režim organismu (resp. přímo vyrábějí tepelnou energii, která je rovněž pro existenci nezbytně nutná). Jsou v nich rozpuštěny některé látky, které by se jinak do organismu nedostaly anebo by nemohly být transportovány na příslušné místo. Za „nejluxusnější“ tuky můžeme označit fosfolipidy, z nichž je tvořena mozková tkáň. Mezi fosfolipidy patří také např. populární lecithin.

Ve stravě přijímáme největší množství tuků ve formě mastných kyselin, které se pak v lidském organismu přeměňují na triacylglyceroly. Ty se pak účastní některých pochodů, o nichž jsme hovořili. Nejčastěji se však ukládají jako zásoby energie nebo jako nevzhledné polštáře v našem podkoží. Ve stravě rovněž přijímáme cholesterol, který zároveň jako jediný z tuků vyrábíme i ve svém organismu z jiných složek potravy, protože jde o tuk nezbytný. Organismus musí mít cholesterol k dispozici neustále, a nemůže se tedy spolehnout na zevní přísun.

Pokud je o tuky, mají lidé obecně asi největší znalosti o mastných kyselinách. Mastné kyseliny přijímáme stravou, přičemž některé z nich jsou zdravé, jiné nikoliv. Za nezdravé jsou pokládány tzv. nasycené mastné kyseliny. Najdeme je v mléčných výrobcích, v mase a masných výrobcích. Skládají se nejčastěji z kyseliny palmitové a stearové. Do lidského organismu se dostávají obvykle ve formě másla nebo sádla či tuků uložených v sýrech. Někdy se můžeme setkat i s oleji složenými z nasycených tuků (např. olej kokosový a palmový). Máslo obsahuje lehce stravitelné mastné kyseliny, které nepodléhají žluknutí tak snadno jako nenasycené tuky. Při tepelné úpravě však v másle vznikají látky, které jsou pro lidský organismus nepříznivé. (jinak je to ale s přepuštěným máslem, používaným hojně v indické kuchyni  Proto by se na másle nemělo smažit, ale je možné přidávat ho do pokrmu na konci vaření k dochucení nebo ho můžeme v přiměřené míře užívat v naturální podobě. Lékaři máslu i sádlu nejvíce zazlívají, že zvyšují hladinu cholesterolu s nízkou denzitou, což je dnes obecně pokládáno za škodlivé pro kardiovaskulární systém.

Polynenasycené tuky najdeme v rostlinných olejích (např. řepkový, slunečnicový, sójový a lněný) a také v rybím mase. Obsahují omega-3 mastné kyseliny, o kterých se dnes ví velmi mnoho pozitivního. Možná vás bude zajímat, že jsou-li podávány matkám v těhotenství (event. dětem v období vývoje jejich mozku), přispívají k vyšší inteligenci dítěte. Tyto kyseliny mají také určitý antidepresivní efekt, a snad i proto mívají obyvatelé přímořských států, kde se jí hodně ryb, lepší náladu. Rybí tuk, resp. ryby, bychom měli jíst optimálně dvakrát týdně. Na smažení se v našich krajích mylně používá slunečnicový olej. Ten se ovšem při tepelné úpravě brzy rozkládá na škodlivé látky, stejně jako řepkový olej. Ačkoliv se ke smažení vyrábějí speciální fritovací oleje, lidé s oblibou smažili a smaží i na oleji olivovém. Dnes se vyrábí i celá řada jiných olejů, jako je třeba rýžový olej nebo olej z grapefruitových semínek apod. Tyto tuky se obecně považují za prospěšné, protože jsou schopny snižovat hladinu nízkodenzitního cholesterolu.

Mononenasycené tuky se nacházejí v nejznámějším z olejů, tedy v olivovém oleji. Najdeme je ale také v různých typech ořechů, arašídech nebo mandlích. Mononenasycené tuky jsou rovněž pokládány za zdravé, protože nemění celkovou hladinu cholesterolu, snižují nízkodenzitní a zvyšují vysokodenzitní složku. Panenský olivový tuk (tj. tuk, který vzniká při prvním lisování, bez použití jakýchkoliv chemických látek nebo tepelné úpravy) slouží především k úpravě pokrmů. Ke smažení se obvykle používá již trafinovaný olej, tzn. olej, při jehož extrakci už jsou použity různé výrobní procesy. Existuje také tzv. extra panenský olej, který vyteče z oliv už lisováním pouhou jejich vahou při naložení v kádi, resp. v lisu.

Nebezpečné jsou tuky, které obsahují trans-mastné kyseliny. Tyto tuky se přirozeně nevyskytují, vznikají při ztužování tuků. Pro objektivnost je nutné říci, že výrobci si již dávají pozor, aby transmastné kyseliny nevznikaly (nebo jen v minimální míře). Pokud tomu tak není, vznikají levné ztužené tuky, které se běžně neprodávají používají se ke smažení ve veřejných vývařovnách a v restauracích levnějších cenových skupin, a především při výrobě sušenek, zmrzlin a majonéz, dresinků, mléčných výrobků apod. Trans-mastné kyseliny jsou agresivní vůči kardiovaskulárnímu systému a nám nezbývá než se řídit podle ceny výrobku, protože výrobce není povinen uvádět, že v tom či onom výrobku se nachází tuk s trans-mastnými kyselinami.

Celá tato skupina tuků, kterou shrnujeme pod názvem mastné kyseliny, má dvojí možný negativní vliv na náš organismus. Zaprvé se v nadměrné míře mohou shromažďovat v podkoží jako podkožtuk a kolem orgánů jako vnitřní tuk a způsobují obezitu, s níž mohou být spojeny některé nemoci, jako jsou křečové žíly, vysoký krevní tlak, srdeční nedostatečnost, zvýšená hladina cukru a některé další metabolické obtíže. Druhým eventuálním negativním účinkem je jejich vliv na cholesterol, a to hned dvěma možnými způsoby. Tam, kde jsou přítomny nasycené mastné kyseliny (např. v sádle nebo másle), je i cholesterol, takže spolu s těmito kyselinami přichází do organismu další dávka cholesterolu; druhý důvod je ten, že mastné kyseliny mění poměr vysokodenzitní a nízkodenzitní složky cholesterolu, což je podle výzkumů posledního desetiletí velmi důležité pro prevenci kardiovaskulárních chorob.

Nejhorší pověst má však cholesterol, protože u vysokého procenta dospělých obyvatel se cholesterol v organismu nachází ve vyšší míře, než je záhodno. V posledních deseti letech se dokonce jeho uznávaná hladina snížila o jeden mikromol, což nahrálo výrobcům léků proti cholesterolu (tzv. statinů nebo fibrátů). Pravděpodobně je toto snížení výsledkem velkých studií o vlivu cholesterolu na srdečně-cévní nemoci. Užívání léků proti cholesterolu není a nebylo bez problémů, mají některé negativní účinky, a to i vážného charakteru. Výrobci tedy museli odůvodnit, že užívání těchto léků skutečně zásadní význam. Přesto existují ještě i skeptické studie, které dokazují, že hladina cholesterolu není tak významným faktorem pro arteriosklerózu jako jiné vlivy. Zdá se ale, že tyto jinaksmýšlející vědce se podaří umlčet. Skutečností zůstává, že arteriosklerózou trpí jak lidé se zvýšenou hladinou cholesterolu, tak lidé s hladinou normální. Těch prvních je však více, a to patrně rozhodlo.

Cholesterol tedy, jak již bylo řečeno, dostáváme do těla stravou a vyrábí se i v našich játrech. V játrech je z cukrů (glukózy) a tuků v krvi v podobě chylomikronů syntetizován triacylglycerol. Ten se ukládá díky působení hormonů, a to hormonů nadledvin, slinivky břišní i jater. Syntéza vnitřního cholesterolu probíhá hlavně v játrech, ale v menší míře také v kůži nebo v buňkách střeva. Z jater jde cholesterol žlučí do střeva, odkud se vstřebává a vrací zpátky do jater. To je velmi důležitý mechanismus, protože v játrech působí enzym, cholesterol-7-alfa-hydroxyláza, který umí cholesterol rozkládat, tak aby ho tělo nevyrábělo nadbytečné množství. Vstřebávání cholesterolu ze střeva můžeme zabraňovat pojídáním většího množství vlákniny. Vláknina váže žlučové kyseliny a cholesterol: tento komplex se nevstřebává, odchází stolicí. Lze říci, že zvýšená hladina cholesterolu má určité genetické pozadí. Jsou národy, které jedí velmi tučná jídla, např. Švýcaři, a nejsou u nich takové problémy s cholesterolem jako u jiných národů, např. Čechů.

Z detoxikačního hlediska je samozřejmě potřeba v tomto případě dodržovat to, čemu se říká dietní opatření. Používejte k přípravě jídla jen nejnutnější množství tuků a vybírejte si takové potraviny, které obsahují co nejmenší množství vnitřního skrytého tuku. K přípravě potravin používejte tuky s obsahem mononenasycených a polynenasycených kyselin. Nasycené mastné kyseliny je vhodné jíst jen velmi střídmě. Snížením konzumace masných výrobků (především uzenin), ale i vajec a mléčných tuků snižujeme přísun cholesterolu do organismu. Pro jeho vysokou hladinu je však rozhodující regulační mechanismus, který má sídlo v játrech a který na základě zpětné vazby vyhodnocující výšku hladiny cholesterolu v krvi zapíná nebo vypíná jeho výrobu, a především zapíná zmíněný enzym cholesterol-7-alfa-hydroxylázu. Při detoxikaci, která by měla vést ke snižování hladiny cholesterolu v krvi, budeme především používat preparáty, v nichž se nachází tzv. obraz jater, tj. takové, které budou mít vliv na odstranětoxinů z jater a obnovení regulace výroby cholesterolu.

V současné době máme k dispozici LiverDren, LiverHelp a komplexní preparát Achol. Je možné využít také RespiDren s ColiDrenem a CutiDrenem pro detoxikaci dalších míst, kde se může cholesterol syntetizovat. Detoxikace orgánů, které rozhodují o výrobě cholesterolu a které vyhodnocují zpětnou vazbu jako základní informační a regulačmechanismus, bývá v případě zvýšené hladiny cholesterolu dosti úspěšná.           převzato: zdroj Mudr. Jonáš

 

 

CHOLESTEROL POTŘEBUJEME

Chtít se zbavit veškeré cholesterolu není moc chytré a je to i nemožné. Cholesterol potřebujeme k životu. Je to látka, kterou najdeme pouze v živočišné říši. Je důležitý pro tvorbu steroidních, neboli pohlavních  hormonů ( testosteron, kortizon a progsteron a další ), je součástí myelinového obalu nervových vláken. Ztráta myelinového obalu nervů se projevuje např. jako roztroušená skleróza. Je důležitý také například pro výrobu vitamínu D .

 

 

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.