Herpetické a jiné viry

Viry
Mezi živé patogeny člověka se řadí bakterie, plísně a viry. Bakterie, plísně a parazité, splňují popis živého organismu-dokáží přežít samostatně, mimo hostitelský organizmus, samostatně se rozmnožovat.
Zvláštní kapitolu představují viry. Nejsou považovány za organismus, protože samy nerostou, nedělí se, nemají metabolismus. Přesto jsou nazývány mikroorganismy. Důvod je prostý. S živými organismy je spojuje genetický kód pro replikaci (DNA, RNA) a také fakt, že jsou schopny vyvolávat onemocnění, spouštět imunitní reakci a šířit se v populaci.
Virová částice (virion) je zabalená v nukleová kyselina, která obsahuje různé množství genů (8-100). Někdy může být genový řetězec rozdělen na několik částí, např. u chřipky. První obal virionu se nazývá kapsida. Tento obal tvoří bílkoviny, které jsou zapsány v genetickém kódu virusu. Při kopírování viru dochází k tvorbě těchto bílkovin. Skládají se samy k sobě, jako stavebnice, pak udávají výsledný tvar, může mít tvar šroubovice, může být kubický nebo kombinací obou tvarů. Tyto viry se nazývají neobalené, ale přesto jsou více odolné vlivům vnějšího prostředí a také snáze odolávají kyselému Ph žaludku, proto často napadají střevní buňky.
Ve skutečnosti není virus nic jiného, než zabalená informace, která je napsána stejným jazykem, jímž jsou napsány genetické informace všech živých organismů. Podle těchto informací vir v organismu roste,vyvíjíí , rozmnožuje se a je řízen. V živém organismu se za genetickou informaci považuje soubor pravidel, podle kterých jsou v buňce vytvářeny bílkoviny. Ty pak slouží jako stavební materiál (kolagen, keratin, elastin, aj), zajišťují pohyb (myosin, aktin) transport (hemoglobin) a regulují celý organismus (enzymy, hormony, receptory) a zajišťují obranu a imunitu (imunoglobuliny, fibrin aj).
Pro správné fungování organismu je nejdůležitější mít v pořádku informační základnu-pravidla, podle kterých funguje. Pokud je tato složka narušena, začne se projevovat různými více či méně závažnými nemocemi a poruchami. Samozřejmě chyba může a také vzniká pod vlivem toxinů (mikrobiální, chemické, přílišná kyselost a podobně).
Genetická informace může být narušena již od počátku života. Při vývoji může být chybná informace předána od rodičů, nebo vznikne při dělení buňky. Tato porušená informace se nazývá genetická vada. Tento soubor informací (genom), může být narušen v průběhu života. Je popsána celá řada genotoxických látek, které způsobí změnu genetického kódu, tzv. mutaci.(mykotoxiny,pescitidy,benzopyren, formaldehyd dioxiny), toxické kovy (kadmium, arzen, nikl, olovo aj.)radioaktivní látky a UV záření. Tyto látky působí fyzikálně a chemicky na informace uložené ve formě DNA a poničí materiál, na kterém je informace uložena.
Genetická informace může být porušena nejenom hrubou silou, působením chemie a zářením, ale také a mnohem rafinovaněji-působením virů. Viry totiž dokáží zapojit svoji informaci do hostitelského genomu. Přepsané úseky DNA se neopraví. Viry v sobě nesou různé programy, tak, aby hostitelský organismus na to nepřišel a nevymazal je. Virus se nedokáže sám rozmnožit, musí přinutit nějaký živý organismu, aby ho kopíroval a poslal dál do světa. Jedině tak bude moci putovat a znovu se někde nakopírovat. Tak probíhá akutní infekce. Viry se ale také snaží informaci o sobě někam uložit, aby nemohla být zničena.
Pokud se virus zapojí do naší DNA, tělo jeho informace v podstatě přijme za vlastní. U odstraňování těchto uložených cizích informací v našem genomu jsou velmi podstatné informační preparáty, protože bez nich náš organismus není chopen zlikvidovat tato informační infekční ložiska, není schopen rozeznat, které myšlenky byly naše původní, vlastní a které do něj vložily viry. Jedním takovým projevem změny genetické informace může být vznik nádoru.
Nejčastějšími viry způsobující onkologické onemocnění jsou tzv. onkoviry, jsou virus hepatidy B a C, herpetické viry,papillomaviry, retroviry HTLV, polioviry a poxviry. To zda vznikne v těle nádor, ovlivní do značné míry tzv. protirakovinná imunita, kterou má na starosti okruh jater. Játra rozhodují o síle imunitní reakce. Po vstupu do buňky začne virus měnit její fungování. V některých případech zastaví metabolické procesy v buňce a začne metabolismus buňky používat pro nakopírování své genetické informace a tvorbě bílkovin, potřebných k vytvoření kapsidy. Dojde ke vzniku mnoha virových částí a buňka praskne nebo zanikne, protože se přestaly obnovovat její části.
Virus hepatitidy B-zdrojem nákazy je krev a sekret (sliny, mléko, sperma), k přenosu dochází sexuálním stykem, injekční mi stříkačkami, transfuzí krve. Může dojít k přenosu z matky na novorozence. Přestože je obalený, je to nejodolnější živočišný vir, snese několikaminutový var, vydrží půl roku při pokojové teplotě, týden v zaschlé krvi, je odolný vůči čisticím prostředkům, likviduje ho alkohol (80 %). Virus napadá jaterní buňky, v akutním stadiu jsou viry prakticky ve všech hepatocytech. Nemoc je projevem imunitní reakce. Pokud je dobrá buněčná imunita (slezina) tělo infekci zvládne. Pokud dojde k asymptomatickému průběhu, vzniknou infekční ložiska, často pouhé fragmenty Dna. Poté vzniká neustále zvýšené množství imunokomplexů, které způsobují zánět kloubů, ledvin, postupně může dojít k ničení až cirhóze jater, nebo vzniku karcinomu. IL se také tvoří v lymfocytech a NK buňkách, to znamená IL v lymfatickém systému (odtud reinfekce)
Papillomaviridae-Vysoce rezistentní vůči vysychání, vysoké teplotě i alkoholu. Mají malou úmrtnost a velké rozšíření. Prevalence HPV je v populaci jakéhokoliv věkového zastoupení  14-35 %, setká se s nimi až 80 % populace. Kožní HPV způsobují bradavice, slizniční HPV vyvolávají  kondolymata, dysplazie-poruchy růstu tkáně. Množí se v buněčném jádru dlaždicového epitelu (papilomy, bradavice) jako lokální infekce.
Rod Cytomegalovirus- human herpes 5 virus. Je pojmenovaný podle vzhledu, infikované buňky se zvětšují (cyto= buňka, megas=velký). Vstupuje do těla sliznicí dýchacího, zažívacího nebo urogenitálního traktu, poté přenos dále pomocí krevních leukocytů. Pak se množí hlavně ve slinných žlázách a ledvinných tubulech, je vylučován slinami a močí. Většinou se jedná o bezpříznakovou infekci, někdy příznaky mononukleózy. Důležitá je buněčná imunita (cytotoxické T-lymfocyty) Tvoří IL v monocytech a makrofázích (imunitní buňky), v epitelu slinných žláz, v močových cestách, plicích, játrech, jícnu, střevech, sítnici. Nebezpečí hrozí v těhotenství, může dojít k reaktivaci infekce a přenosu přes placentu, u dětí jsou pak postižena játra, krvetvorba, mozek. Příznakem jsou červené tečky, dochází k nedostatku krevních destiček, žloutence, hluchotě, zánětu sítnic a poruchám mentálního vývoje.  Má imunosupresivní účinky, dochází k častějším bakteriálním, mykotickým a virovým infekcím. CMV se podílí na mozkových nádorech, ateroskleróze, vzniku autoimunitních onemocnění (zkřížená imunitní reakce).
Rod Lymphocryptovirus-opičí viry, u lidí se objevuje EB (Epstein-Barr) virus (HHV 4)
Akutní infekce začíná v ústech, dochází k rozpadu buněk v nosohltanu a projevuje se infekční mononukleózou, především u mladistvých. Dochází k projevům angíny,  bradavicovatému postižení jazyky, zánětu, zduření uzlin, jsou postižena játra, slezina. Nákaza je provázena horečkou, bolestmi hlavy, končetin, nechutenstvím, slabostí. Při akutní nákaze je velmi důležitá buněčná imunita. V těle koluje velký počet T-lymfocytů, které mechanicky poškozují játra. Virus obsahuje ukradené“ geny z primátů, produkuje interferon, je z 80 % identický s lidským. Blokuje aktivity interferonů a dochází k dalším virovým nákazám. Tvoří infekční ložiska v B-lymfocytech, tvoří nesmrtelné lymfoidní linie a dochází k maligním nádorům. Potlačuje dělení T. buněk, dochází tedy k imunosupresi. Napadá B lymfocyty a způsobuje poruchy protilátkou imunity. Působí jako polyklonární aktivátor, dochází ke vzniku různých autoprotilátek-revmatoidní faktor, anti-nukleární, anti-mitochondriální… Pokud má člověk dobrou imunitu T lymfocyty a NK zničí změněné buňky, pokud je však snížená buněčná imunita (slezina), dochází k autoimunitě. Infekční ložiska způsobují únavu, bolesti kloubů, alergie, zvětšení uzlin, zánět hltanu subfebrilie.
Rod Rhadinovirus-HHV 8 způsobuje maligní nádory. Infekční ložiska má cca 25 % populace.  Indikuje tvorbu kapilár, proliferace buněk, produkuje cytosiny. Příznaky jsou podobné jako u infekční mononukleózy. Vyskytují se hlavně v lymfoidní tkáni, bílých krvinkách, krvi, cervixu, prostatě, ve spermatu.
Celou skupinu herpetických virů najdete v preparátu Herpeson.
 Je to velmi důležitá skupina virů, od kterých je třeba detoxikovat. Jsou z prvotních příčin aterosklerózy, imunitních oslabení, autoimunitních procesů, nádorů.
Pokud chceme řešit virová ložiska v organismu, je třeba nejprve detoxikovat okruh sleziny a jater. Poté podat preparát Antivex (dříve Antivir), tento preparát v sobě zahrnuje informace všech virů, které napadají člověka a zvířata.
 Antivex je z antimikrobiálních preparátů nejdůležitější, dokáže postihovat i infekční ložiska přímo v buňkách. Je vhodná kombinace s preparáty zaměřených na slezinu, ta totiž zajišťuje protivirovou imunitu.

zpracováno dle článku:. Mgr. Marie Vilánková

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.