Pšenice a její skryté nebezpečí

Největším nebezpečím, které dnešní šlechtěná pšenice v sobě skrývá je gluten. Gluten je velmi lepkavá, velmi tuhá, průhledná, mazlavá látka, která se přenáší do krve a lymfy a tam se asimiluje a způsobuje, že se krev a lymfa stávají husté a patologicky změněné. Gluten, ovlivňující přirozené vlastnosti tělních tekutin a mukoproteinů, má strukturu cizí tělnímu metabolismu; na všechno se lepí a zapouzdřuje menší molekuly jako cukr, cholesterol, tuky a soli, které jsou pak odváděny do krve neúčinně strávené. Vedlejší produkty glutenu se do krve dostávají velmi rychle, dokonce během hodiny, zvláště poškozenými střevními stěnami. Zdravý člověk má ve střevech vydatnou výstelku a zdravou bakteriální flóru, takže mnoho glutenových částic se vyloučí ve stolici. Když je člověk nemocný a střeva má propustná, hlavní způsob přepravy glutenu je tenkým střevem; odtud se dostává do jiných orgánů, jako jsou játra, slezina, slinivka a žlučník, a porušuje jejich funkci; gluten se v celém organismu pevně usadí ve tkáních. Gluten v současných druzích obilí je hlavním faktorem, který narušuje všechny trávicí procesy, a to mnohem více než mnohé jiné látky, zvláště v raných obdobích života - batolecí věk, dětství a dospívání. Gluten se dostává do krve, jako kdyby to byl opravdový protein, ale je to cizí útočník. Naše tělo samozřejmě potřebuje proteiny, jaké se nacházejí ve všech obilninách, ale současné glutenové směsi jsou škodlivé, protože jsou nesnadno odplavitelné; jejich molekulární váha a hustota je tak vysoká, že se jim daří imitovat lidské proteinové řetězce, ale jejich molekulární činnost je úplně jiná.

V reakci na prudký alergen, jakým gluten je, tělo produkuje velký počet bílých krvinek (leukocytů) na obranu. Leukocyty jsou bělavé, elastické a svou strukturou velmi podobné glutenu; produkují hustou hlenitou látku, která obalí jídlo tak, že výsledkem je prakticky nestravitelné proteinové pojivo. Tam, kde ve střevech bují houbové, virové nebo bakteriální organismy, první věcí, kterou tráví, jsou mukoproteiny obalující jídlo, přičemž dochází k vyměšování metabolického odpadu. Když je tenké střevo plné tohoto lepkavého hlenu, "dobré" baktérie v takovém alkalickém prostředí nepřežijí a celé tenké střevo osídlí Candida albicans a jiné patogeny. Tyto běžné kvasinky pak bují a ničí zbývající užitečné baktérie. Tícn docháú k špatnému trávení potravy a výsledkem je, že člověk není správně vyživován. Gluten je přítomen v těle dnešního člověka v takovém množství, že v některých případech dosahuje až jedné pětiny celkové tělesné váhy. Je přítomen v kloubech, v nervových tkáních ve formě vláken atd. a hodně glutenu se zřejmě dostává do mnoha tkání těla krví. Zvláště obyvatelé západního světa jsou zvyklí jíst tolik chleba, sušenek, těstovin, músli apod., že glutenová zrna tvoří většinu jejich potravinového příjmu. Mohou se vyskytnout problémy s klouby, jako je artróza.

Jestliže se mikroorganismy dostanu krví nebo lymfou do intersticiální (vmezeřené) tekutiny v kloubech a rychle se tam usadí, možná v důsledku invaze glutenových a jiných sedlin, dojde k poškození volnými radikály a pak se objeví nekróza v kostech i ve chrupavkách. Nicméně aby se tato artróza mohla vyvinout, musí být nejdříve zdegenerované tenké střevo, tj. musí být otevřená brána do krevního oběhu. První linií obrany je zvážit, co se touto cestou dostane do cílových orgánů nebo systémů. První akcí proto je vyčistit tenké střevo spolu s tračníkem; jinak do už oslabených tkání, at je to kdekoliv, bude krev přenášet vedlejší produkty, alergeny, gluten atd. Dnešní gluten není stejný, jako byl asi do roku 1900; tehdy totiž začala hybridizace obilovin. Předtím měl glutenový protein úplně jiné vlastnosti a živé systémy vyvinuly procesy nutné k modifikaci a úplnému rozložení této formy proteinu. Od konce první světové války majitelé velkých mlýnů a velkých farem pěstují specifické druhy pšenice, které se lépe třídí a mají lepší vlastnosti pro pečení, ale zároveň mají změněné genetické a biologické vlastnosti.

GLUTEN A NEMOCI
Jedna studie, zabývající se zemřelými americkými vojáky, uvádí:

- Během první světové války bylo pouze u 5 % vojáků mezi 22 až 30 lety zjištěna degenerace tepen (arterioskleróza)
- Na konci druhé světové války stouplo toto číslo na 52 %
- V době vietnamské války stouplo toto číslo na 95 %!

To je v dějinách lidstva úplně nový jev, způsobený změnamí v zemědělství, hybridizací a rostlinným a živočišným genetickým inženýrstvím; a genetickou manipulací lidí používáním antikoncepčních prostředků a hormonální terapie, což se často dostává do konfliktu s funkcí systémů. Hlavním stresorem tkání jsou gluten, houby a patogenní výměšky. U lidí, kteří jedí kukuřici, se rakovina vyskytuje velmi zřídka (pouze při špatné hygieně se někdy vyskytuje rakovina jícnu); zvláště tam, kde zacházení s obilím je stále ještě správné; tj. dobré skladování, žádná hybridizace, patřičný růst a zrání. Při nedávném výzkumu 236 mrtvě narozených dětí bez viditelné příčiny, který byl proveden v Kanadě a v USA, bylo zjištěno, že až jedna třetina jejich tělesné váhy obsahovala toacické metabolity v tomto množství:

- 53 % glutenu
- 27 % vedlejších produktů kravského mléka přenesených přes placentu
- 20 % plísňových, bakteriálních a virových usazenin

Z tohoto počtu mělo 171 dětí v sobě tolik glutenu, že jejich orgány nemohly fungovat. Funkční selhání jsou u dětí velmi častá (např. úmrtí kojence ve spánku z neznámých příčin). Tyto děti soustavně přijímaly z dělohy toxické Zbytky, s kterými se prostě nemohly vypořádat ani je dostatečně zpracovat. Těmito toxiny byly cizí mukoproteiny, pesticidy a látky ze znečištěného prostředí, které se v jejich těle shlukly a pronikly do všech orgánů, i když navenek byly děti naprosto normální. Každý systém v těle obsahoval antigenně cizí hlenový materiál; každý orgán byl napaden mukoproteiny dítěti cizími, které neodpovídaly matčíným proteínům, ale skládaly se ze zvířecích, rostlinných, houbových a bakteriálních proteinů - a vůbec žádných lidských. Mnohé z dětí mělo nádory nebo cysty. Směs zvířecích a rostlinných proteinů, tuků, cukrů a chelátových toxinů vytváří vícenásobné molekuly; ty zase vytvářejí chomáče a lymfatické žlázy nemohou odvést tuto ztuhlou nebo emulgovanou cizí buněčnou hmotu. Citlivost na gluten nebo nesnášenlivost glutenu se projevuje jako dyspepsie (porucha trávení), "škrundáni' v břiše, špatné zažívání, otoky, neustálý pocit únavy, pálení v očích. Mnoho pacientů, kteří níkdy nesmějí jíst jídla obsahující gluten, nesnášejí také mléko a zdá se, že je mezi nesnášenlivostí mléka a nesnášenlivostí glutenu nějaký vztah, zvláště když zvířata, od kterých mléko pochází, jsou krmena obilovinami. Nesnášenlivost glutenu je možná důsledkem nesnášenlivosti mléka v dětství. Když gluten není správně rozkládán, objevují se degenerativní nemoci. Řada výzkumných týmů po celém světě jasně prokázala, že když je materiál označen radioizotopy, částice glutenu jsou viditelné v krvi ani ne dvě hodiny po strávení. Je to tedy velmi rychlý proces, ke kterému dochází, jenom když střevní výstelka onemocněla.

Roztroušená skleróza - u této nemoci se zdá, že existuje silný vztah mezi onemocněním touto chorobou a konzumací glutenových zrn a denaturovaných proteinů a tuků. Revmatická artritida - zde je to podobné; člověk snadněji onemocní revmatickou artritidou, když špatně absorbuje živiny v důsledku činnosti glutenu a toxických zbytků metabolického odpadu. Schizofrenie - zde se ukázalo, že vedlejší produkty glutenu a jiné toxiny se mohou dostat do mozkové tkáně a porušit ji, jak se dá usuzovat z toho, že osoby, které nesmějí jíst gluten, často onemocní schizofrenií; jejich duševní porucha zmizí, když začnou dodržovat bezglutenovou (bezlepkovou) nízkotoxickou zátěžovou dietu. Zjistilo se, že u schizofreniků gluten pronikl bariérou krev/mozek a tak narušoval neurologické povely, hormonální metabolismus a asimilaci živin.

Každé poškození tkáně je indikací špatného spalování toxických odpadů. Gluten to ještě zhoršuje. Sám o sobě karcinogenem není, ale vytvoří na tkáni tenký potah a tím brání zachycování kyslíku stejné jako modifikaci a opravě poškozené tkáně, která by měla být provedena přirozeným pohybem hlavních opravných činitelů. Například lidé s MS, kteří drží bezglutenovou, nízkotučnou a nízkotoxickou dietu plus doplňky, dělají dost velké pokroky, protože se tvrdí, že gluten narušuje tok vzkazů vedených nervy vzhledem ke svým lepkavým vlastnostem. Při lymfedému (mízním otoku) bezlepková dieta zvýší tok mízních tekutin a u pacientů se brzy projeví zlepšení mízní drenáže. Změna diety spolu s jinými léčebnými metodami, jako je fyzioterapie, může ohromně pomoci.

Existuje všeobecná domněnka, že by lidé měli jíst více vlákniny, ale v pšeničné vláknině jsou částečky otrub, které obsahují gluten, houbové proteiny a vysokou hladinu toxinů ze znečištěného prostředí, jako např. těžké kovy a dokonce i radioaktivní sloučeniny. Tak přestože je pšeničná vláknina důležitá, v jiných ohledech je nežádoucí a je vhodná pouze jako příležitostná pochoutka. V britské a kanadské pšenici je v současnosti 12 až 15 % glutenu, který má mnohem vyšší molekulární váhu a hustotu než lídský protein. Gluten má schopnost obalovat jíné molekuly a je téměř "podvodníkem" v tom, že napodobuje lidské nebo zvířecí proteiny a soupeří s nimi v syntéze různých částic, které tkáně potřebují. Procesu trávení by se měly zúčastnit všechny mikroorganismy ve střevech spolu s kyselinami a enzymy. Když na povrchu glutenového materiálu nebo na leukocytech je příliš mnoho mikroorganismů, znamená to, že se jim daří v nežádoucí oblasti (průdušnice, jícen) a neumožňují, aby trávení probíhalo správně. Protože mukoproteiny potahují stěny žaludku a objemu potravy a ulpívají na nich, postupuje potrava dál nestrávená (např. obilí na klasu, semínka, zrna, zelenina; toto vše je vidět ve stolici jako nestrávené zbytky). Potrava pak živí bakteriální a houbové kultury a živiny se nedostanou do krevního oběhu a neumožňují tak vybudování zdravých tkání a orgánů.

To, co se nakonec do krevního oběhu dostane, jsou částečně nestrávené proteiny, cukry a toxický odpad. Těchto toxinů je třeba se zbavit; když se to nepodaří, usadí se na nejslabších místech, kde už pravděpodobně čekají mikroorganismy na potravu. V této oblasti pak toxický odpad pomáhá těmto mikroorganismům růst a bujet. Postupně napadají všechna místa, kde nestrávená potrava není ještě úplně rozložená na stavební kameny - aminokyseliny, cukry, tuky, vitamíny, minerální látky a kovy - které tělo potřebuje pro zdravý život. Například tuky uvíznou v žilách, srdci, tepnách atd. a tam oxidují; gluten se lepí na cholesterol, ktery' je vázán ke tkáni glutenovou molekulou. Nebezpečí od cholesterolu nehrozí, není-li přítomen žádný gluten, který by ho vázal. Peroxidované tukové molekuly jsou přípoutány a pohlceny obrovskýmí glutenovýmí molekulamí, které také obalují mnoho jiných menších molekul. Nové vědecké poznatky doporučují, aby se dětem v prvním roce života nedávalo žádné jídlo obsahující gluten, a to proto, aby se chránila výstelka jejich střev. Později mohou takové děti lépe snášet denaturovanou potravu; v opačném případě absorbují hned od začátku života do své krve mukoproteiny, které nejsou lidského původu.

Každý, kdo má degenerativní chorobu nebo všeprostupující chronické onemocnění, má zřejmě poškozená střeva, která umožňují přenos materiálu, který může být toxický, ze střev do krve. Tento přepravní mechanismus nemůžeme zastavit, dokud nezastavíme příjem potravy, která může produkovat toxický odpad; tzn. nemůžeme zastavit alergický proces, dokud nepřestaneme jíst nežádoucí potravu. Můžeme si vybrat z mnoha jiných jídel, což znamená, že nemusíme držet velmi přísnou omezující dietu. Gluten se nachází v pšenici, žitu, ovsu a ječmenu, ale není v prosu, rýži a většině druhů obilí; ačkoliv některé druhy rýže a kukuřice už gluten obsahují, a to z důvodů hybridizace. Na druhé straně ovesné otruby a ovesné klíčky neobsahují téměř žádný gluten, protože gluten je ve středu ovesného zrna. Pšeníci, žito, oves a ječmen bychom mělí jíst pouze v podobě naklíčených zrn, zvláště proto, že existuje ještě jedno nebezpečí, a to ze strany glutenových, houbových a toxických zbytků, které značně zvyšují kontaminaci cizími proteiny a hormony. V klíčících semenech je glutenový protein znovu zpracováván v procesu klíčení. Záleží skutečně na nás samých, jestli jíme nebo nejíme jídla obsahující gluten; a nemělo by se zapomenout, že lidé, u kterých už probíhá zhoubné bujení, by měli jíst pšenici a jiné obilí obsahující lepek jen příležitostně. Ke snížení toxické zátěže je nejjistější si vždy vybrat potravu, která není kontaminována houbou, lepkem nebo obojím. (Pamatujte si, že glutaman sodný - MSG, E 621- je derivátem glutenu; když jíte v restauraci, měli byste požádat o jídlo, které neobsahuje žádný MSG.)

Když jíme pšeničnou mouku v jakékoliv formě, přijímáme asi 15 % glutenového proteinu a rostlinných hormonů, které se nesnadno odbourávají. Některé z nich budou vyloučeny ve formě hlenu, jiné střevní cestou a další kůží (akné, ekzémy, vřídky atd.), ale v těle ještě stále zůstane mnoho těchto látek ve formě tvrdnoucího, zkornatělého materiálu. Nejvíce toxickým glutenovým obilím je pšenice, a mnoho moderních obilních hybridů obsahuje zvlá.ště mnoho tělu poskytovalo hlavní stavební kameny coby živiny. Ale nyní je to jinak. Zdraví lidé mohou jíst pšeničné výrobky v omezeném množství, protože jejich imunitní reakce a zdravá flóra ve střevech udržují houby a gluten pod kontrolou. Ale když se v těle nashromáždí mnoho proteinových sloučenin, zvláště glutenu, výsledkem jsou soudobé epidemie vážnějších degenerativních onemocnění. Tělo lidí, kteří se narodili na přelomu století, bylo živeno potravou v původní přírodní formě, ale od příchodu hybridizace a pasterizace se všechno změnilo. Malé množství chleba samozřejmě nikomu neuškodí, ale neustálé přijímání glutenových látek skutečně způsobuje dlouhodobé škody.

V součanosti existuje řešení - díky bio-zemědělcům je už i v ČR dostat koupit široký sortiment výrobků z tzv. pšenice Špalda pěstované dle zásad ekologického zemědělství. Jedná se o druh pšenice, který narozdíl od klasické potravinářské neprošel intenzivní hybdridizací a různými manipulacemi a zachoval si z větší části původní molekulární stavbu a hustotu svého proteinu a který nezpůsobuje takové škody jako výše zmiňovaná pšenice. Pšenice špalda je univerzálního použití. Ze špaldové mouky se dají připravovat buchty, pečivo a další sladkosti ve stejné kvalitě jako z klasické pšenice, k dostání jsou špaldové těstoviny, ale i vločky a další výrobky. Vyzkoušejte, budete příjemně překvapeni. V zahraničí (např. Švýcarsko) se o tomto problému ví a na trhu je k dostání mimo výrobků z pšenice doopravdy velice široký sortiment výrobků z pšenice Špalda (německy: Dinkel, konkrétně "ECHTER SCHWEIZER URDINKEL" - pravá švýcarská původní Špalda). Chleba, těstoviny, cukrářské výrobky vč. dortů a zákusků a další výrobky, které bohužel na českém trhu chybí. Bylo by užitečné zvýšit poptávku po pšenici Špalda. Odrazí se to na zdraví nás všech. Jistě by také bylo zajímavé zjistit jaký druh pšenice Špalda bio zemědělci používají, protože v současnosti existuje několik druhů Špaldy a některé z nich jsou svým způsobem již také hybridy.

Z knihy "A Matter Of Life" - Jde o život

Další články

Poruchy okruhu sleziny  

 

Nadledvinky a jejich vliv na organismu

Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.