stres a emoce jako spouštěč nemocí

Stres a emoce jako spouštěč většiny nemocí

Somatizací psychiky se zabýval světově proslulý psychoanalytik Sigmund Freud, který vykládal projevy hysterie jako důsledek lidské psychiky.

Hysterie tehdy byla pokládána za neurologickou, tedy somatickou chorobu a její příznaky byly zařazovány výhradně do tělesné symptomatologie. Freud tehdy poprvé uvedl do souvislosti projevy hysterie a psychické prožitky z oblasti lidské sexuality, žárlivosti a jiných partnerských vztahů. Později se strukturoval celý obor psychosomatika, mající celou řadu různých představitelů a i do dnešní doby stále živý. Emociální nevědomé zážitky se mohou  somatizovat,  a tak bývají do souvislosti s psychikou dávány nemoci jako např. astma, bolesti hlavy, střevní obtíže, dráždivý tračnik, Crohnova choroba, eventuálně revmatismus nebo některé problémy močového ústrojí. Jiné školy uvádí  že psychické souvislosti  má v podstatě každé onemocnění.

Medicína starověké Asie, ale i jiné starověké medicíny pracovaly s psychikou u veškerých tělesných nemocí a tak se rozvinulo chrámové lékařství, šamanismus, zaříkávání aj. až po buddhistické praktiky spojené s meditací, vyprázdněním sama sebe, čili potlačením lidského narcismu jakožto základní výbavy lidského ega. 

Psychoanalýza,  jež se posledních sto let nejintenzivněji zabývá zkoumáním tohoto jevu, se snaží racionalizací emociálních dějů obejít různými způsoby, např. technikami volných asociací nebo výkladem snů, jiné psychologické techniky zkoumají např. projevy mimiky,  či tělesného pohybu, kresbu, výběr barev apod., tedy projevy které-pokud vznikají spontánně-vypovídají o nevědomém světe našich emocí.   Racionalizace a tedy vyprávění emociálních zážitků podléhá značnému zkreslení a je z tohoto hlediska naprosto bezcenná. Například výklad minulých životů spíše vypovídá o našich nevědomých touhách, než o jakýchkoliv skutečnostech, které se v naší duševní existenci na tomto světě staly. Nevědomé psychické problémy mohou mít důsledky somatické, a mohou se tak projevovat na funkci tělesných orgánů, např. dalších částí nervového systému, jako je autonomní či periferní nervový systém, nebo na funkci kloubů, svalů, kůže, očí, uší apod. Dále jsou tu projevy psychické-

Pociťujeme jako strach, úzkost, depresi, vztek, žárlivost starosti, nejistotu apod.  Depresivní onemocnění má svoji somatickou materiální složku, tedy biochemické změny v diencephalu, změny metabolismu, neurotransmiterů, především serotoninu. Tyto poruchy mají přímou souvislost s hmotnými toxiny, jako jsou metabolity glutenu, kovy a především infekční ložiska v diencephalonu. Depresivní onemocnění má však i svoji složku psychologickou – emocionální prožívání těchto změn a jejich souvislost se strukturou naší nevědomé psychiky. Zážitky z průběhu našeho života, včetně nitroděložního vývoje, programy přenesené z psychiky matky a možná i z psychiky vzdálenějších generací předků, to vše má vliv na utváření struktury našich nevědomých emocí. Jejich uvolňování přináší mnohdy pocitově nepříjemné prožitky, které často narušují naše sociální či rodinné prostředí. Přesněji řečeno- naše chování je určeno především emocionálním obsahem, o němž nyní hovořím, teprve potom je racionalizované a je mu dáván nějaký smysluplný význam. A tak si odůvodňujeme, proč jsme se zamilovali do tohoto člověka a ne do jiného, proč jsme žárliví, nebo proč musíme vylézt na Mount Everest.

Lidská psychika je mimo emociálních zážitků tvořena obrazy, které vznikly učením, a mají tedy dopad na lidské chování, hodnocení různých situací a i na schopnost pozitivně přizpůsobit své chování soc. skupině, partnerovi nebo různým situacím. V psychiatrii se tato oblast nazývá kognitivně-behaviorální a je velmi podstatná při strukturování naší psychiky, protože může korigovat vliv nevědomé psychiky na naše zevní chování a jednání. Na základě těchto psychických atributů je pak tvořeno naše super-ego , naše nadjá, které potlačuje nevědomé vlivy a dává našemu chování a jednání rámec potřebný pro existenci v určité době a v určité společnosti. V procesu učení však vznikají různé patologické formy, které stereotypně opakovány způsobují jak potíže sociální a v partnerské oblasti, tak v oblasti zdravotní. Proto je třeba tyto patologické formy ovlivňovat a v psychoterapii se pokoušet o jejich předělání. 

zdroj Mudr. Jonáš