dýchací ústrojí a jeho vztah k dalším strukturám

 
Dýchací ústrojí má dvě základní části – horní a dolní cesty dýchací.
Horní cesty dýchací se skládají z nosu, nosních průduchů, laryngu, trachey, bronchů, bronchiolů a plic (pulmo). Dolní cesty dýchací jsou uloženy v hrudní dutině, která je vystlána pleurou a membránou
(endothoracica). Jde o funkční celek, který je charakterizováno obrovským rozsahem sliznic, které by jako rozvinuté zabraly několik desítek čtverečních metrů. K výměně plynů, tedy kyslíku za kysličník uhličitý, dochází v plicních sklípcích. Tomuto procesu je podřízena veškerá činnost plic, a nepřetržitě proto dochází k nasávání a vypuzování vzduchu. Celý tento pohyb je řízen nervovým systémem. Podílí se na něm především skupina tzv. hlavových nervů, důležitý je zejména nervus vagus. Plíce jsou řízeny i bohatým autonomním nervovým systémem – plexus pulmonalis. Z míšních nervů se odštěpují kořeny bronchů.
Dýchací pohyb je automaticky řízen z prodloužené míchy. Probíhá tudíž mimovolně, automaticky, ale můžeme do něj vstoupit i svoji vůlí. Vzhledem k velkému rozsahu sliznic dochází v dýchacím systému k četným zánětům, zvláště pak ve vedlejších dutinách nosních (sinus palelazalis), které s dýchacím systémem souvisí. Dělí se na čelistní (sinus maxilalis), čelní (sinus frontalis) a dutinu křídlovou (sinus sphenoidealis).
Čínská medicína přisuzuje plicím kromě výměny plynů ještě řadu dalších funkcí, které musíme ze zkušenosti opravdu potvrdit. Plíce jsou úzce spjaty s funkcí části mozku nazývané diencephalon, kterou také nazýváme emocionální mozek, a v níž jsou uložena centra pro řízení nálady. Má rovněž spojení s dalšími mozkovými strukturami, jako Právě přes hypothalamus je diencephalonpropojen s autonomním nervovým systémem. Z tohoto důvodu můžeme vidět souvislost s plícemi např. u depresí, různých výkyvů nálad, neklidu, pocitů nervozity a vnitřního chvění. Plíce ale souvisí také s kůží. Klíč pro vstup do kožních ložisek však nespočívá přímo v plicích ani v dýchacích cestách, nýbrž ve vazu ligamentum pulmunale. 
 
V pozdějším věku se citlivost dýchacího ústrojí ztrácí, a tak si většina lidí obvykle stěžuje na rýmu nebo problémy s dutinami, ale dolní dýchací cesty nevnímají. A přesto řada starších lidí prochází velmi těžkými zápaly plic, na něž mnozí umírají. Rovněž chřipkové a jiné virové infekce pronikají do organismu přes dýchací cesty. Dýchací ústrojí hraje z hlediska celostního přístupu důležitou roli.
Jak již bylo řečeno, souvisí nejen s oblastí emocionální a kožní, ale představuje především jakousi bránu do lidského organismu. Drtivá většina infekcí totiž proniká do těla právě přes sliznice dýchacího ústrojí, které jsou samy o sobě velmi dokonalou imunitní bariérou. Pokud ovšem nejsou vystaveny zplodinám kouření, negativním vlivům mikrobiálních ložisek, životního prostředí a dalších poškozujících faktorů.
Poruchy nervového systému vedou tak nejen k poruchám průsvitu dýchacích cest, ale také k dráždění dýchacích cest, takže mnohé kašle jsou nervového a nikoli zánětlivého či mikrobiálního původu.
Ve sliznicích dýchacích cest jsou samozřejmě často přítomny také těžké kovy a radioaktivní látky nánosů z životního prostředí a kouření.
Dýchací cesty mohou rovněž trpět nedostatkem vitamínů a minerálů. Důležitý je zejména vitamín A, který se spolupodílí na kvalitě sliznic, a především některé minerální látky, jako například vápník nebo hořčík. Jako u každého orgánu, musíme i u dýchacího ústrojí znát jeho vztah k imunitnímu systému. Především autoimunitní porucha vede často k velmi významným, závažným poruchám dýchacího ústrojí, jako jsou např. obstrukční choroba dýchacích cest či obstrukční choroba plicní, sarkoidóza a řada fibrotických a cystických poruch plicní tkáně.
 
 
 
MUDr. J. Jonáš
Tento web používá soubory cookie. Dalším procházením tohoto webu vyjadřujete souhlas s jejich používáním.