regulace cukru v organismu
Udržujte si co nejstálejší hladinu glukózy v krvi. Zvýšení hladiny glukózy nastává po požití potravy a s malým zpožděním se zvýší hladina inzulínu. Velikost zvýšení je závislá na věku, obezitě, složení stravy a některých nemocech. Nadbytečná glukóza se za pomoci inzulínu přemění na glykogen a uloží v játrech, svalech a tukových buňkách. Pokud se často zvedá hladina glukózy v krvi vlivem příliš častého příjmu potravy, přebytku sladkostí Beta buňky slinivky břišní se vyčerpají a nestačí produkovat Inzulín.
Pro správnou funkci inzulínu je potřeba organicky vázaný chrom. Jeho spotřeba se ale vlivem zvýšené spotřeby zvyšuje a pokud tak začnete trpět jeho nedostatkem rozvíjí se nedostatečná tvorba inzulinu, porucha metabolismu cukru což je jeden z druhů cukrovky. Další poruchou je neschopnost udržet hladinu glukózy ve fyziologickém rozmezí. Je to takzvaná cukrovka II.typu.
Ta může vzniknout
1.nedostatkem inzulinu a nadbytkem glukagonu
2.necitlivostí buněk na inzulin při jeho nedostatečné produkci(např. při nadměrném příjmu cukru a následném nedostatku chromu)vzniká cukrovka dospělých tzv.II.typu. Léčí se prostředky na snížení glukózy v krvi
3.Nedostatek,nebo úplné zastavení tvorby inzulínu zničením beta buněk.tzv.cukrovka I.typu. Nejde léčit , vzniká již v dětství, případně po velmi vážných nemocech v dospělosti. Léčí se dodáváním inzulinu
Naproti I.Typu cukrovka,II.typ dokáže medicína většinou velmi dobře kompenzovat ve spolupráci s klientem, umírněností ve stravě a detoxikací
U většiny zdravých lidí se po požití potravy hladina inzulínu prudce zvýší na maximum a po snížení hladiny cukru se postupně sníží na velmi nízkou úroveň. U některých lidí ale tento mechanismus funguje jinak. Po požití potravy se hladina inzulínu zvedne jen minimálně a teprve během 1-2 hodin se postupně zvyšuje až na maximum, což je ale v tomto případě jen asi 1/2 obvyklé hodnoty u většiny lidí. Tím je hladina glukózy o hodně vyšší než hladina inzulínu potřebná k vychytávání cukru a zůstává dlouhou dobu na vysokých hodnotách. Z těchto osob se mohou časem stát diabetici II.typu.
Pak může nastat ještě další příčina výkyvů hladin cukru v krvi a to je, když se po požití potravy hladiny inzulínu i glukózy zvedaná normálně a fyziologicky, ale po poklesu glukózy v krvi zůstává hladina inzulínu nadále vysoká. To vede k dalšímu poklesu glukózy v krvi a přechodné hypoglykemii-nízké hladině cukru. Ta se může projevovat i zmateností, nervozitou, třesem, bledostí a zrychleným dechem.
Pokud jste obézní, zvedá se Vaše hladina glukózy v krvi víc než u lidí hubených, nebo s normální hmotností.
Co Vám tedy pomůže udržet vyrovnanou hladinu cukru v krvi?
Bílkoviny a tuky-ty hladinu glukózy nezvyšují jen pokud jsou dlouhodobě přijímány v nadměrném množství. Pak se značně podílejí na nástupu cukrovky II.typu.
Živočišné potraviny zvyšují hladinu glukózy jen minimálně. Toto ale neplatí pro mléčné výrobky, které mají na hladinu glukózy větší vliv. Patří ale k potravinám, které nerozkolísají hladiny cukru příliš
Celozrnné pečivo, ovoce, zelenina, málo slazené potraviny rozkolísají hladinu cukru méně něž sladkosti, pečivo z bílé mouky. Mleté obilí zvyšuje hladinu glukózy více než celá zrna.
Množství a typ sacharidů(cukrů)ve stravě negativně ovlivňuje hladinu cholesterolu v krvi(zvyšuje ji) Sacharidy, které obsahují fruktózu(med, cukr, fruktóza, sacharóza)zvyšují tvorbu tuků a jejich hladinu v krvi. Zvýšený příjem sacharidů a nenasycených tuků tento jev dále podporuje. Dalším důvodem zvyšování hladiny tuků z příjmu sacharidů je stres. Proto lidé často při větším stresu tloustnou. Jestliže celkově snížíme energetický příjem, disacharidy se nepodílejí na zvyšování hmotnosti, ale podíl tuků v těle zůstává stejně vysoký.
Jezte obilniny, brambory, ovoce, zeleninu, luštěniny v co nejjednodušší úpravě.
Ani dieta Vám nezaručí, že bude zlikvidován vliv pro Vás škodlivé potraviny před započetím diety. Jsou lidé, kteří dlouhá léta dodržují bezlepkovou dietu a přesto mají potíže, které souvisí s lepkem. Jejich organismus nebyl schopen vyloučit tato rezidua(zbytky)z tělesných tkání a tak nadále škodí.
Každá metabolická porucha v důsledku dráždí nervový systém, může být příčinou hormonálních poruch, hyperaktivity, útlumu, únavy, podrážděnosti i prapříčinou alergických reakcí a autoimunitních onemocnění. Klasická medicína nemá prostředky ke zjištění zatížení tkání metabolity, ani přípravky k odstranění těchto metabolitů.